Vysočina s jedním
svahem na severozápad a druhým
na jihovýchod,
ta země kamenná,
kamenitá, písčitá, jílovitá, břidlicová, suchá, sypká
a mazlavá, těžká, líná,
země šlahounovitá, trnitá,
sukovitá, mokrá a bažinatá,
země pták kormorán, jež oběma těžkými křídly chce
se vznést a padá
a padá, padlý Ikar s křídly z vosku,
jež se mu roztekla v kapky
pryskyřníků a slziček
Jan Zahradníček
za Janem Lacinou (a Janem Zahradníčkem)
Ta země s jedním dechem
s jazýčky na vahách
něžných vloček
hořkosladkých studánek
ze stříbra
krajina vratička
myší ouško
krajina pomezí
jasu (a z vůně) jehněd
prvých lístků, bělosti třešní, radosti kohoutků, z očí pomněnky,
ohně osik
kopýtek zadrhlých ve vřesu
v pozdních smilkách otav
země strnad
uvízlá v trouchnivých stromořadích cest
rozbitá struhami
těly spadlých včel
kameny žulových trav ve stráních
a přece
země rysí dráp
hořící modřín skorčích říček
krajina káně
táhlé volání planin a vábení sýce
z úkrytu rozsedlin ve skrýších dutin
v korunách jedlí smaragdech nocí
krajina posedlá
křikem kvíčal v rudých očích jeřabin
V zrcadleních
této krajiny sluky vtisknuté
ve skřivaní hrudi
Pavel Pokorný
